Autor: S.Chmelík/M.Černý
Délka: 03:15
Skladba byla vydána na albu Desperádos v roce 1999
Je to moc krásný když si ruce prokřehlý
Nad ohněm zahřívám
A vánek sem tam bloudí hloubkou údolí
Mé vlasy ovívá
Kafe v plechovým hrnku je nevýslovně voňavý
Jak jen tak v trávě klímám jsou tu hned myšlenky toulavý
Všude je klid a jen tam kousek pode mnou
Dál potok pospíchá
Slyším svůj vlastní dech jen občas křídla můr
Promluví do ticha
Nebe je samá hvězda jak tmavěmodrá zahrada
Jestli ráj tohle není mně tak aspoň hodně připadá
A tak si říkám zřejmě tak to je
Bůh musel mít snad srdce kovboje
Bulváry kasína a spousty neónů
Noc na den promění
Ale jsou stejné v pátek jako v úterý
Jak sochy kamenný
Stačí mi za pár týdnů tam jeden víkend nahlídnout
Pár holek a pár filmů město víc neumí nabídnout
To když mě časně ráno prvním zábleskem
Po tváří pohladí
A stírám spánek proudem vody průzračné
Že chladí nevadí
A když zaslechnu koně jak prohání se v ohradách
Když hladím jeho hřívu v téhle chvíli mě zas napadá
Tak si říkám zřejmě tak to je
Bůh musel mít snad srdce kovboje